google-site-verification: googleaf6651035f82e22a.html
 
  • -red-

Zdeněk Hruška: Běh na extrémní tratě přináší momenty, pro něž stojí za to trpět. Masáž mě pak spraví


Zdeňku, ty se věnuješ běhu na extrémně dlouhé vzdálenosti. Kde tedy ta „extrémnost“ začíná?

Začíná to na 50ti kilometrech, často se proto hovoří o ultramaratonech.


A má běhání na extrémně dlouhé tratě nějakou horní hranici?

Oficiálně neexistuje limit. Ono jde ale o hodně široký pojem, který zahrnuje několik disciplín. Je totiž hodně velký rozdíl, zda jde běh po silnici, po oválu a po rovině anebo v horách, s převýšením. Každopádně jde o vzdálenosti od těch 50 km až po 200, 300 km. Já se věnuji spíše běhání v kopcích.


Existují i nějaké výzvy co do vzdálenosti?

Závody mají limity, ale běžci a běžkyně dělají projekty samostatně, někdo třeba přeběhl celou USA napříč od východního pobřeží až k tomu západnímu.


Kdy se zaměříme na běh v horách, je tam nějaká typická vzdálenost?

V Česku jde nejčastěji o 100 km, 70−100 km. Světový standard je 100 mil, čili 170 km. Pak existuje několik opravdu velkých závodů na 200 km či 300 km, ale tomu se věnuje málokdo.


Co je v takovém závodu cílem?

Určitě jde o to, dostat se co nejrychleji ze startu do cíle. Někdy jde o okruh, někdy běžíte z bodu A do bodu B. A to většinou na jeden zátah, když jde o závod na 100 mil. Není to ale jenom o běhání, hodně se také chodí, protože běžet prostě pořád nezvládnete. Člověk si také na občerstvovacích stanovištích nabírá jídlo a pití, někdy tam na něj čeká i podpora kamarádů a rodiny. Ale mezi občerstvovačkami musíte být samostatný, nést si jídlo, pití, je důležité nepodcenit přípravu a dobře si sbalit vše, co potřebujete. To třeba ještě u maratonu neplatí.


Běžec Zdeněk Hruška se po běhu nechá masírovat v Ceylon Wellness.
Zdeněk Hruška čerpá sílu z momenntů, kdy se před ním otevře krásný výhled. Foto: Archiv Z. Hrušky.

Jaké jsou na extrémních vzdálenostech časy běžců? Zkusme si to říci na nějaký konkrétní závod.

Největší závod, který jsem teď běžel, Ultratrail du Mont Blanc je kolem hory Mont Blanc, jde o 100 mil v horách. Tzv. kumulované převýšení, které je součtem dílčích převýšení během celé trasy, přičemž záporné převýšení (při sestupu) se neodečítá, činí asi 10 000 metrů. Vítěz to zaběhnul za něco přes 20 hodin.


Jakou má tento sport historii? Jde o inspiraci poslů běžících s důležitou zprávou, jako u maratonu?

Co jsem vyčetl, prapůvod je opravdu v poslech, co doručovali zprávy. V Řecku se například běhá Spartahlon, jde o běh z Athén do Sparty. Zakladatel závodu, John Foden se inspiroval Hérodotovým vyprávění o poslu Pheidippidovi, a chtěl zkusit, zda i moderní člověk dokáže překonat vzdálenost z Atén do Sparty, tedy 250 km, za 36 hodin. Náš běžec, Radek Brunner, to zaběhl v roce 2021 za 23:17:49, zcela nejlepší čas, 20:25:00, zaběhl roku 1984 Kouros Yiannis. Hodně populární bylo už někdy v 19. století. běhání na ovále, kdy si lidi začali dokazovat, co dokáží. Pak ale zájem opadl. Ovšem v současnosti běh na extrémně dlouhé tratě nabývá na popularitě a každoročně naskakují exponenciálně počty závodníků.


Jaké jsou motivace? Krom toho, že jde o opravdovou výzvu zkusit, co člověk dokáže, je to i o tom, být v přírodě, v horách?

Myslím si, že ano. Dnes máme coby Evropani opravdu hodně pohodlí, a tak lidé hledají, jak si to trochu znepříjemnit:-D. K horám mají lidi kladný vztah odjakživa a spojení sportu s horami má kouzlo, které lidi přitahuje. Mnozí běhají kvůli běhu, ti se pak soustředí spíše na běh po silnici a maratony i ultramaratony. Ale pokud chcete cestovat, podívat se na nová místa, být v horách – toto je skvělá příležitost a podle mne je to příčina popularity běhu na extrémně dlouhé tratě v horách.


Máš ze závodů i zážitky s horami, třeba s rychlou změnou počasí? Dokáží tě hory také pozitivně nabít a dodat ti energii?

Určitě jsem zažil změny počasí z extrémního horka do extrémní zimy, zažil jsem krupobití. Souvisí to s tím, že začínáte v nízké nadmořské výšce, pak vystoupáte nahoru, kde fouká, prší a je zima. Tohle jsou silné zážitky. A pak i to, že běžíte přes noc. Často se startuje večer a první část trasy se běží v noci. A pak přichází ty krásné zážitky, kdy běžíte sám s čelovkou nebo za svitu měsíce, východy, západy slunce − to jsou momenty, kvůli kterým stojí za to trošku něco vytrpět. Říkám si, že kdybych neběžel málokdy bych tohle zažil. Tyhle momenty mám dobrý pocit, že jsem na správním místě, a to za to stojí.


Zdeněk Hruška běžec na extrémní vzdálenosti
Běh na extrémní vzdálenosti je pro Zděňka Hrušku hodně o hlavě, zejména v momentech, kdy přichází chuť vše vzdát. Foto: Archiv Z. Hrušky.

Dodává ti to sílu?

Určitě. Když jste unavený, zoufalý, vše vás bolí, a pak se před vámi otevře krajina krásný výhled, to často změní váš stav a říkáte si, že to za to stojí, dostanete chuť pokračovat. Tohle při silničních závodech, kdy se běhá dokola, není. A proto se mi to zdá ještě těžší pro hlavu, mentálně.


To ve mně evokovalo mindfulness, kdy jsi v daném okamžiku přítomný, jsi tady a teď a nevnímáš nic jiného. Jak se ale na závody připravuješ mentálně?

Tyhle závody jsou opravdu hodně o hlavě. Já se věnuji józe, medituji, pracuji na mentální stránce. Protože při tak dlouhém běhu jste opravdu hodně často na hraně, kdy byste to nejradši vzdali. Jsou tam různá lákadla, doběhnete na občerstvovačku, odkud vás mohou pořadatelé odvézt do cíle. Je opravdu snadné si říci, tak, bolet stačila, teď si dám zase pohodlí. Proto je důležité být mentálně připraven na to, kdy to přijde, a umět si vysvětlit, že se vyplatí jít dál. Většina světových ultraběžců se věnuje meditačním technikám, v této komunitě je to rozšířené.


Jak ses vlastně k tomuto sportu dostal ty?

Já jsem od malička hrál fotbal, snad 20 let. Běhání bylo součástí přípravy. Takže jsem běhal, ale soustředil se na fotbal. S fotbalem jsem skončil kvůli několika úrazům. A jak jsem neměl co dělat, běhal jsem, abych se udržel v kondici. V té době byly populární knihy jako Zrozen k běhu, taková bible běhání. Dozvěděl jsem se o běhání na ultra dlouhé vzdálenosti a zaujalo mě to. A také jsem od sestry a švagra dostal k narozeninám jako dárek start na půlmaraton, abych si poprvé vyzkoušel běžet závod. Ten jsem si zaběhl, a ve startovním balíčku byl i poukaz na Brněnský masakr, což je závod na 62 km. Vše se propojilo, masakr jsem odběhl a měl jsem čím dál větší chuť se tomu věnovat víc.


A dostal jsi se postupně ke světovým závodům. Co v nich považuješ za svoje největší úspěchy?

V Česku je to vítězství v Beskydské sedmičce, to je velký a známý závod. Pátý jsem byl na Istrii na stomílovce a druhý ve Švýcarsku. Sem tam se mi něco povedlo a mám výsledky, na které jsem pyšný.


A teď si řekněme, v čem u tohohle extrémního sportu tělo trpí nejvíc?

Není to úplně prozkoumané, protože v tom měřítku, kolik lidí se tomu věnuje v současnosti, se data teprve hromadí. Za pár let se bude vědět víc. Určitě platí, že tělo trpí komplexně. Není to podle mě jako u maratonu, kdy to bolí, a pak to skončí, ale je to zátěž i na psychiku, emočně je to vyčerpávající, může to rozhodit hormonální rovnováhu v těle. Úspěšní ultramaratonci si někdy projdou vyhořením nebo únavovým syndromem, kdy nemohou v závodění dál pokračovat. Jde tedy o kombinaci mentálních a hormonálních změn, což se může stát, když tlačíte moc na pilu. To, zda trpí pohybová soustava, je sporné, některé průzkumy říkají, že se klouby neničí, pokud nemáte nějaký zdravotní problém. Záleží a dispozicích o přípravě, pokud nejste fyzicky připraven, snáze si vyvrknete kotník a podobně.


Tharidovy masáže v Ceylon Wellness jsou pro běžce Zdeňka Hrušku celkovou očistou a rekonstrukcí těla.
Pro Zdeňka je Tharidova masáž celkovou očistou, rekonstrukcí těla, šancí regenerovat se a dostat se do stavu výborného fungování. Foto: Archiv Z. Hrušky.

Motivace ukázat si, kde je mez, co tělo vydrží k tomu patří, a toto jsou důsledky.

Ono to není jen o závodě. Lidi mají tendenci hledat nejsnazší příčinu, jako: to máš proto, že běháš dlouhé závody. Ale to bude souviset s tím, jak člověk žije, co dělá ve velkém čase, jaké má dispozice.


Věnujme se ještě přípravě. Jaká je ale role ájurvédské masáže, na kterou k Tharidovi chodíš přes půl roku v tvé přípravě i regeneraci?

Pro mne je jeho masáž celkovou očistou, rekonstrukcí těla. Tharidův přístup je celostní: věnuje se tělu i hlavě. Není to o tom, že přijdu s tím, že mě bolí koleno, a dostanu lék proti bolesti jako u lékaře, a tím se to vyřeší. Jde o šanci pro tělo: regenerovat se a dostat se do stavu, kdy může výborně fungovat.


Ty sis před několika měsíci prošel obdobím, kdy jsi měl vážný problém s kolenem. Dokonce dle lékařů hrozilo, že budeš muset s během skončit. To muselo být psychicky náročné. Co ájurvédská masáž sehrála v momentu, kdy jsi pochopil že se to může spravit?

V začátku to pro mne to byla alternativa ke standardní ortopedické léčbě. A byla to jediná další možnost, které jsem se mohl věnovat. Bylo pro mě zajímavé dát šanci něčemu alternativnímu, říkal jsem si, že nemám co ztratit.

Po každé masáži, kdy mě Tharidu přesvědčoval, že to může být lepší a může se to spravit, jsem tomu věřil víc a víc. Po každé masáži jsem se cítil příjemně relaxovaný co do psychiky, uvolněný po fyzické stránce. To vše přispívalo k tomu, že jsem získal pozitivní pohled. Když masáž skončí a vy se cítíte jako znovuzrozený, tělo má šanci se s problémem poprat.


A co dlouhodobý účinek? Jak se tvůj stav zlepšil po půlroce masáží? Přispívá to k tomu, že jsem neměl žádné zdravotní problémy a cítím se dlouhodobě dobře. Každá masáž mě resetuje, dokážu se stresem vyrovnávat lépe. Já mám masáže hodně rád, ovšem ta Tharidova je specifická: Každá jeho masáž je jiná, věnuje se tomu, co je třeba, a v průběhu měsíců se masáže vyvíjely podle vývoje mého problému. Výjimečné je, že masáže na sebe navazují, ale řeší i akutní problémy. Vidím, že to pomáhá, a tak se vracím.


Já vím že Tharidu u masáže hodně mluví, ty říkáš, že ti všechno vysvětluje, jsi za to rád?

Jsem rád, když vím, proč se nějaké věci dělají. Nemám rád, když mi někdo jen řekne, používej toto a bude to ok. Když mi Tharidu vše vysvětlí, proč a co dělá, cítím se jistě.


Řekněme si ještě o roli ájurvédské srílanské stravy v tvé přípravě na závody?

Tharidu mi doporučuje a připravuje hodně cizrny, používá hodě pražená semínka koriandru. Pro mne je srílanské j podobné indické stravě. Já mám k tomuto stylu vaření kladný vztah, a i kdybych nevěděl o zdravotních benefitech, stačí mi, že mi to chutná.


Zdeňku, zkus na závěr říci, jak bys blíže popsal ten pocit „cítit se jako znovuzrozený“, který jsi i po dnešní masáži zmínil?

Žijeme ve stresujícím prostředí, obzvlášť ve městě je vše plné stresu. A proto je masáž možnost vypnout na několik hodin a nechat někoho, aby se o vás staral, věnoval se vám. Myšlenky se ztratí… A když se od myšlenek oprostíte a umíte si užít ten okamžik, po masáži se cítíte podobně jako po vydařené meditaci. Pokud lidi s ájurvédskou masáží nemáte zkušenost, a chcete k sobě zkusit přistupovat jinak, zkuste to. I kdyby vám jen pomohla zbavit se stresu, bude to obrovská pomoc, která vám může změnit život.


Díky za rozhovor a přejeme hodně úspěchů při závodech😊.

100 zobrazení0 komentářů